Zúčastnil jsem se kurzu Minutový řečník

Dle instrukcí, které jsem dostal do e-mailu, se pomalou chůzí přes Staroměstské náměstí blížím ke kavárně Starbucks, kde by měl probíhat kurz Minutový řečník. Před několika týdny jsem vyplnil formulář na webu, dostal jsem nabídku termínů, jeden si vybral, zaplatil a teď již jsem několik kroků od místa konání. Jelikož nejsem extra fanda kafe a na jméno na kelímku si už vůbec nepotrpím, jsem rád, že mé kroky míří k bočnímu/zadnímu vchodu, který vede mimo klasický prostor kavárny. U dveří se potkávám s dalším účastníkem, což si potvrdíme jednoduchým "Taky na kurz?". Při stoupání po schodech si vybavuji vtipnou poučku, že více lidí má strach z mluvení před ostatními, než že by se báli smrti. Prakticky by tak většina lidí radši ležela v rakvi, než aby pronášeli smuteční řeč. Morbidní, ale pravdivé.

Malá zasedačka s výhledem na Staromák se má stát "místem činu" pro následující čtyři hodiny. Úkol je jasný, zlepšit naše prezentační dovednosti. Kurz Minutový řečník se vyznačuje poměrně kreativními reklamami na sociálních sítí, a tak jsem zvědavý, co nás čeká. Moje mlsná povaha ihned oceňuje rozmanitost občerstvení na stole, skládající se z různých sušenek i čokolády. Když se místa u stolu zaplní, proběhne klasické "seznamovací kolečko", genderově jsme dosti nevyvážení, šest mužů a z něžného pohlaví pouze dvě dívky, a to jedna účastnice a pak školitelka Slovenka Alex, která nás má dnes "na starost". Když líčíme své pracovní zaměření, je to o poznání rozmanitější, najdeme zde lidi z marketingu, HR nebo například IT. Jako důvod účasti padne i například sebevědomější vystupování u zkoušek. Vše se jede "na tykačku" a tak se držíme v příjemném neformálním duchu. Všichni jsme přišli z vlastní vůle, nikdo nebyl vyslán "dobrovolně" (čti povinně) firmou, což je dobrý znak toho, že by nás neměly potkat znuděné a otrávené tváře.

Pár úvodních slov od Alex, několik ilustračních videí a už se střídáme před publikem. Zaměřujeme se na parazitní slova a každé jejich použití je "odměněno" jedním klikem nebo dřepem. Následuje zpětná vazba od ostatních účastníků. Tím, že se s ostatními vidíte poprvé, je daleko jednodušší být upřímní a díky tomu i vy sami dostáváte daleko konstruktivnější kritiku. Od přátel se často dočkáte jen chvály, už jen proto, že to jsou prostě kamarádi. Ale takové neobjektivní hodnocení vás nikam neposune. Zde vás může potkat trošku "ledová sprcha", ale zase aspoň víte, na čem zapracovat. (U mě je to třeba to, že se při mluvení neustále "ošívám") Zpětné vazby se každý dočká i od Alex, která vystoupení sofistikovaně rozebere a zhodnotí. Jelikož se zároveň vystoupení natáčí, člověk se později může podívat na svůj výkon.

Na pořad dne přichází další aspekty správné prezentace jako postoj, gesta nebo oční kontakt. Nemine nás ani improvizace, která je často zdrojem zábavy. Celý kurz probíhá v uvolněné atmosféře a každý teoretický blok je zakončen praktickým cvičením. Vidíme, že styl mluvení každého je trošku jiný, ale každý svým způsobem zajímavý. Zároveň každého trápí v přednesu malinko jiné nešvary. Už samotné pojmenování nedostatků "nahlas" vede k tomu, že u dalšího cvičení je u daného jedince vidět pokrok, protože si na toto "mínus" dává pozor.

Po osmé hodině večerní se dostáváme do finále, čtyři hodiny utekly jako voda (samozřejmě je čas proložen i přestávkami) a mě čeká poslední minutová řeč před ostatními. Co si odnáším? Je mi jasné, že za jedno odpoledne ze mě nebude prezentační Steve Jobs a že to, co jsem se naučil, bude fungovat jen v případě, že to budu trénovat a používat v praxi. Tento kurz mi ukázal mé slabé i silné stránky a naučil mě řadu tipů, jak s tím dále pracovat. V telefonu si odnáším celkem pět videí, což je i počet cvičení, se kterými se každý účastník postavil před publikum. Po skončení si člověk uvědomí, že čtyři hodiny jsou krátký čas na to jít nějak extra do hloubky, ale pro nadšence je možnost využít navazující kurzy, kde se prezentování rozebírá zase o něco podrobněji. Celkově mám z účasti na kurzu pozitivní dojem a jelikož je komunikace nedílnou součástí života, určitě bych účast doporučil každému, kdo na sobě rád pracuje.