Vzestup moderního MMA

Včera proběhl MMA turnaj organizace Oktagon. Smíšená bojová umění (Mixed Martial Arts) získávají v poslední době velkou popularitu mezi laickou veřejností i v rámci České republiky. Původně vzniklo MMA za účelem určitého srovnání jednotlivých stylů bojových sportů a umění. Každý zápasník nastupoval za svůj preferovaný styl boje (box, judo, karate, ...), kolikrát i ve standardním oděvu pro daný sport, tudíž jste mohli vidět bojovníka v kimonu a proti němu oponenta v boxerských trenkách.

S postupem času prošel tento sport upgradem a moderní MMA "fighteři" trénují komplexně a berou si z každého bojového sportu "to nejlepší".Divácky atraktivní jsou zápasy, které probíhají ve stoje, kdy se jeden bojovník snaží svého soupeře "rozbít" kopy a údery. Často teče krev a nezřídka padne drtivé KO. Lidé jsou zvířata a tak chtějí vidět krev a divoké "přestřelky". Jenže, moderní MMA není sport bitkařů, ale komplexních sportovců, kteří nechtějí prohrát, jen proto aby měl Pepa, co se s pivkem kouká doma z gauče, hezkou podívanou. A tak se taktizuje, vyčkává a často se přenáší boj na zem.

Zde pak hrají roli dovednosti v rámci zápasu, brazilského jiu-jitsu, juda a dalších "chvatových" sportů. Boj na zemi bych přirovnal k šachůch, kdy má navrh ten, co dokáže uvažovat několik tahů dopředu a reagovat na "tahy" soupeře. Široká veřejnost, která často nemá žádnou zkušenost s bojovými sporty, nedokáže ocenit ani posoudit náročnost boje na zemi. A když hodnotíte jenom vizuální část, můžete to snadno hodit do škatulky "nuda". Samozřejmě že nejlépe se kouká na zápas, kde se vyváženě prolíná jak boj v postoji, tak i "zem", ale nelze bojovníkovi vyčítat, že málo boxuje, když je to jeho slabou stránkou.
Dostáváme se tak k tomu, že se na sociálních sítích často setkáte s komentáři "Válí se tam po sobě jako buzeranti!" nebo "Kdyby bojoval jako chlap, tak boxuje a ne se tam takhle mazlit!". Tato slova přicházejí od lidí, kteří celý život bouchají maximálně do klávesnice. Jinak by totiž znali význam slova "submission". Jako submise se označuje situace, kdy jeden bojovník donutí druhého vzdát se, a toho může docílit škrcením nebo páčením.

Kdo si prošel v pubertě nějakou tou pouliční rvačkou, ví, že dostat pěstí do obličeje není nic příjemného, ale podrobit se někomu možná nevypadá tak akčně, nicméně to není podřadnější a už vůbec ne příjemnější prohra. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že situace, kdy vás někdo válcuje na zemi je nesmírně frustrující, člověk je jak loutka v moci někoho druhého, chtěl by praštit, utéct, udělat cokoliv, ale nic mu není umožněno a je dotlačen k okamžiku, že vidí, že druhému by stačilo o trošku vice zabrat a máte zlámanou některou končetinu nebo "usnete" (omdlíte) při škrcení. A pak je tu ten moment, kdy člověk musí "odklepat", to je prostě okamžik, kdy nezpochybnitelně "zpečetíte", že jste prohráli. Žádným náhodným úderem, ale tím, že si vás druhý podrobil. Pocity, které člověk zažívá při prohrávaní v rámci boje na zemi jsem poměrně důkladně popsal v článku "OTEVŘENÁ ZLOMENINA EGA."

Zájem veřejnosti samozřejmě bojovým sportům prospívá, i když s sebou přináší i negativní aspekty jako zmiňované kritizování stylu boje, "hejtování" na sociálních sítích a další. Pokud jste čerstvý fanoušek MMA, zkuste pochopit, že každý bojovník je v něčem lepší a v něčem horší a podle toho bojuje. Každý zápas nemůže být krvavou přestřelkou. Ukončil bych to pozitivně a to tím, že je samozřejmě dobře, že se MMA dostalo ze škatulky "mlácení primitivů v kleci" na úroveň ostatních populárních sportů jako fotbal nebo hokej, i když to znamená, že spousta Čechů přepíná z tlačítka "hokejový trenér" na "MMA expert". (Obrázek je ilustrační)