Úvaha a příběhy na téma vzdělání a koučinku

Nový přírůstek na nástěnku, ke kterému mám poměrně rozsáhlý blogový post. Nenazval bych se zrovna studijním typem, spíš naopak. Domácí úkoly jsem z duše nenáviděl a k označení premiant jsem se nikdy nepřiblížil ani na 10 km. Moje lajdáctví byla čistě moje volba a nechci z toho vinit naše prehistorické školství, ale je jedna věc, kterou musím zkritizovat a považuji ji v tradičním vzdělávání za úplně tragickou, teda kromě 50 let starých osnov. Nepřátelství vůči kladení otázek.

 
Otázky jsou skvělým způsobem, jak se dostat k jádru věci, ale je to dle mě věc, která se především v rámci základních a středních škol moc "nenosí". Ptáš se "proč?" A obvykle narazíš na autoritativní přístup soudružky: "Protože jsem to řekla! Tohle budete dělat, takhle ty domácí úkoly dělali všichni celých 40 let, co učím!" A zde je ten kámen úrazu, protože je to čistě vnější motivace, nenechá Tě pochopit smysl a dělat něco, v čem nevidíš smysl, je hrozná otrava. A pak to vytváří odpor k dělání těžkých věcí. A nedejbože si začneš myslet, že dělání těžkých věcí by ses měl vyhýbat. Že jednou vypadneš ze školy a ty těžké věci už nikdy nepřijdou. Jenže chybou nejsou ty těžké věci, chybou nejsou ty domácí úkoly, je to o tom, že nám nikdo nevysvětlil smysl, nepomohl nám najít vnitřní motivaci a pochopení, proč je důležité dělat náročné věci.

Každý, kdo mě zná, tak ví, že rozhodně nejsem nějaký liberál a tak přístup "Všichni dostanou cenu, všichni jsou vítězové!" fakt nerazím a dokonce oroduji za zachování těch domácích úkolů (které právě liberálně smýšlející lidi chtějí zrušit), které se může zdát, že kritizuji. Nikdo se nevyhneme dělání nějakých otravných věcí, bez disciplíny nelze být v ničem skutečně dobrý a lehké cestičky obvykle neskrývají žádné pořádné objevy. Ale sakra ptejme se, zpochybňujme systémy, metody, pohledy, osekejme to na dřeň a tam se obvykle ukrývá to poznání.

Když naše učitelka na právo vlítla do třídy, začala rozdávat papíry a zahlásila: "Máte 2 hodiny na to odevzdat řešení tohoto případu, k dispozici máte všechny zdroje, materiály i internet!", dodala nám i kontext: "Cílem je abyste se naučili nejen přeříkávat texty, ale sami přemýšlet a hledat řešení." V tomhle ohledu jsem byl jako ryba ve vodě a fascinovaný tímto přístupem. Jakým překvapením byla záplava stížností rodičů "šprtů", protože jejich "zázračná" dítka na úloze "shořela jak papír" a přece není možné někoho známkovat za látku, která neměla předem jasně definováno, že je probraná a jak se bude zkoušet. Prostě odboj proti přemýšlení a žádost o vrácení se k tupému papouškování textů. To jen abychom nevinili systém, protože je to také dost o lidech.

Důvodem, proč tohle vyprávím je to, že v rámci učitelů, team-leaderů i manažerů jsem poznal nespočty různých přístupů a osobností a vždy mě fascinovalo se v tom "vrtat" a různě to analyzovat. A ti z mého pohledu nejúspěšnější z nich měli dar, že dokázali ostatní nadchnout a pomocí nenásilné motivace, různých úhlů pohledů a otázek je dovést k tomu, aby si sami v sobě našli odpovědi. S tím totiž velmi rezonuji. Opravdu jsem přesvědčený, že na spoustu otázek sami víme odpověď, jen nám často okolnosti, různé bloky, strachy a jiné vlivy brání tu odpověď vidět nebo říct nahlas. Dnes jsem četl citát: "Základním principem je neklamat se. A klamat sám sebe je tím nejjednodušším.". Ti dobří leadeři byli zároveň dobří koučové. Není náhodou, že spousta firem pro management zprostředkovává koučovací výcviky. Jen pro upřesnění, kouč není nějaký přechytralý radílek, co vám říká co máte dělat. Spíš je to člověk, který vám pomáhá ukázat jiné perspektivy a někdy se vymanit z klamné iluze vlastních představ a předsudků. Jo a absolvování nějakého výcviku není zárukou, že najednou budete umět s kýmkoliv jednat, ať jsme zase také trochu objektivní.

Pro mě jako člověka, který je trošku posedlý upgradováním a vytvářením sám sebe, je prostě tahle oblast hrozně atraktivní. Teda ten skutečný proces a principy než nějaký "papír". Že papír snese vše mohu ilustrovat na další historce. Beze srandy jsem potkal manažera, který si tisknul diplom za první místo jako manažer měsíce. Byla to jeho osobní soutěž, které se účastnil on sám. To jak kdybych si daroval cenu za 1. místo v Míšově závodu na 100 metrů, který bych běžel sám. To jen tak k tomu, že žádný papír není zárukou nějakých schopností. Přesto jsem si však chtěl přidat na nástěnku něco, co to pro mě mystické slovo koučink bude obsahovat, především, abych si ověřil to, co už znám a taky se mohl na nějakou dobu vrátit do intenzivního studentského módu a vystavit se trošce diskomfortu.

Na "trhu" najdete nespočty agentur, přístupů, certifikací, výcviků, které se předhánějí, že tyhle jsou akceptovány v tolika zemích, tamty celosvětově, tady jste zapsání zde, támhle zase jinde, tohle je mnohem delší, tamto třikrát dražší (takže to zákonitě musí být kvalitnější, že jo), atd. To jsem nějak nehrotil a prostě vybral to, co mi přišlo obsahově zajímavé, někam mě to posune a na konci budu mít i ten líbivý papír na vystavení. Zároveň jsem hrozně vděčný, že se pohybuji v pracovním prostředí, které oceňuje jakoukoliv snahu se někam posouvat. Posledních pár měsíců jsem se teda trochu šprtal a další dílek mozaiky nekonečné cesty je tady.

Moje motivace jsou do určité sobecké, protože už dlouhá léta aplikuji spoustu koučovacích přístupů sám na sobě. Rád samozřejmě pomáhám i ostatním najít ty správné otázky a vyhnout se třeba nějakým těm "f*ck-upům", kterých nemám zrovna málo. :D Vždycky to beru tak, jak já osobně bych chtěl, aby mě někdo pomohl nasměrovat, když mi bylo třeba 20.

 
Neodlétám na Bali a nebudu rozdávat rady z pláže, jak udělat na kryptu 3000 %, ani jak kompletně překopat svoji osobnost za pět dní (Ano, bohužel se opravdu najdou lidé, kteří podobné "zázračné" produkty prodávají). Život digitálního nomáda na mě ještě musí nějakou chvíli počkat. Místo machrovacího popisku "čumte, jak na sobě pracuju" jsem popustil uzdu mé grafomanii, zveřejnil pár historek a udělal z toho takovou nekonečnou úvahu. Pokud jste dočetli až sem, tak byste také zasloužili nějaký diplom! :-)))