Umělecká válka: tvořit pro sebe nebo pro algoritmus?

Každý tvůrce se dříve nebo později dostane na křižovatku – tvořit podle svého vnitřního kompasu, nebo se podřídit tomu, co diktuje publikum a algoritmy? Steven Pressfield ve své knize Válka umění popisuje tento boj jako neustálé překonávání vnitřního odporu. Odpor má mnoho podob – nejistota, pochybnosti, lenost. Psaní těchto řádků je vlastně i pro mě způsob, jak tento odpor porazit.

Jedna z nejsilnějších myšlenek knihy je koncept "umělecké prostituce". Pressfield tím označuje situaci, kdy autor přestane tvořit podle svého srdce a začne dělat jen to, co se prodává. Stává se otrokem publika – což nutně nemusí být špatné, ale snadno se tím zradí vlastní ideály.

A tady se dostávám k sobě. Vím přesně, o čem Pressfield mluví. TikTok mě naučil, jak fungují trendy, co sbírá lajky a co algoritmus odměňuje. Jakmile tenhle "blueprint" pochopíte, je těžké mu odolat. Pokud jste marketér, je to skvělá zpráva. Pokud se ale považujete za umělce, může vás to pohltit.

Do hry vstupuje ego. Každý chce úspěch. Vysoká čísla, lajky, komentáře, sledující – to všechno přináší okamžitou validaci. A právě tady je rozcestí:

• Buď se podřídíte trendům a budete dělat obsah, který "frčí", ale možná vás vnitřně neuspokojuje.
• Nebo půjdete svou cestou, tvoříte autenticky, ale oslovíte menší, specifickou skupinu lidí.

Druhá cesta je těžší. Znamená méně lajků, menší dosah, ale zato hlubší propojení s lidmi, kteří jsou na stejné vlně.

Vědomá volba mezi provokací a hodnotným obsahem

I já jsem se nechal ovládnout egem. Občas jsem dělal videa schválně kontroverzní nebo dramatická, protože vím, že vyvolají emoce a přitáhnou masy. Ale právě Válka umění mi pomohla si uvědomit, že tím zrazuji své vlastní hodnoty.

Uvědomění je první krok ke změně.

Dnes stojím před volbou: natočit negativní video, které vyvolá silné emoce a nasbírá desetitisíce zhlédnutí? Nebo raději vytvořit neprovokativní, "niche" video, které sice osloví méně lidí, ale bude pozitivní a hodnotné?

Snažím se přiklánět k druhé variantě.

To neznamená, že si občas neudělám radost a neporuším pravidla – protože prostě můžu. :-)) Ale chci se vědomě vracet k hodnotnému seberozvojovému obsahu bez zbytečných provokací.

A pokud i ty něco tvoříš, zamysli se: tvoříš to, co skutečně chceš ty, nebo to, co chce trh? Jaký má smysl dělat něco, co nevychází z tvého nejautentičtějšího nitra?

Tento blogový zápis možná nebude populární. Ale je upřímný. A pokud tě inspiruje k tomu, abys i ty tvořil podle sebe, bez kompromisů, pak měl smysl.