Recenze filmu Tenet

Právě jsem přišel z kina, sedím nad notebookem se záměrem sepsat subjektivní recenzi na film "Tenet" a absolutně nevím, jak začít. Poslední dvě a půl hodiny jsem se snažil představit si, jak čas plyne pozpátku, jak se minulost prolíná s přítomností i budoucností a návrat do konvenčního způsobu myšlení, kdy čas plyne jednou linkou kupředu, mi dělá trošku problém. Alespoň vás zatím mohu uklidnit, že následující řádky neobsahují spoilery.

"Už Tě bolí hlava?" dozvíme se od jednoho z hrdinů, když se snaží vysvětlovat fyzikální jevy hlavní postavě. Tato jednoduchá otázka naprosto vystihuje moje pocity. Není náhodou, že Tenet lze číst totožně z obou stran, naivně jsem si tak myslel, že film bude o spojení dvou směrů plynutí času. Ale jak bylo vidět již u Interstellaru, Christopher Nolan to nechce "dát divákům zadarmo" a dva směry jsou k procvičení mozkových závitů málo, a tak se dostáváme ke složitému schématu plnému "časových obchvatů".

Od první chvíle jste vtaženi do akce, vizuálnímu zpracování nelze nic vytknout, však rozpočet 200 milionů dolarů mluví sám za sebe. Pokud ale nechcete pouze sledovat akční film, ale i chápat, co se na plátně odehrává, uvítal bych před začátkem promítání výzvu: "Prosím, připravte si své poznámkové bloky." Od první minuty se totiž odehrávají události, které mají významné místo v celkovém ději, ale řečeno v metafoře skládání puzzle jste teprve v momentu, kdy jste na stůl rozsypali tisíc kousků a ještě ani neviděli finální obraz toho, co máte skládat. S ubíhající stopáží filmu sledujete řadu krásných destinací, na míru padnoucí obleky, luxusní auta a nechybí ani hlavní "záporák", jak už bývá zvykem, ruský oligarcha připravený zničit svět. Chvíli si tak přijdete, že jste přišli na moderní a velmi kvalitně zpracovanou bondovku.

Bondovku, jejíž sledování doprovází stejná nevědomost, jako jednání bezejmenného hlavního hrdiny, který je celý film prezentován jako "Protagonista". Po jeho boku stojí Robert Pattison, který z idolu náctiletých dívek přeskočil do role tajemného parťáka, který ví víc, než říká, a rád bourá s dopravními letadly. Přibližně po dvou hodinách se děj začíná vyjasňovat a umíte si představit hrubou kostru toho, co se vlastně děje. V hlavě tak lovíte událostí prvních minut a snažíte si je složit do srozumitelného obrazu.

Tenet je rozhodně uměleckým dílem. Bohužel nebo bohudík je to obraz, který je na první pohled pouze "cákancem" barev a až po dlouhém a důkladném zkoumání vidíte jeho propracovanost. Nolan přišel s něčím, co tu ještě nebylo, spojil prvotřídní akci s extra komplikovaným dějem. I ve chvíli, kdy se na obrazovce objeví finální titulky, zůstává vám v hlavě spousta otázek. Nejlépe, pokud byste mohli těch 150 minut sjet znovu a teď již s jasnější představou toho, co máte sledovat. Přesto nevěřím, že druhé shlédnutí by vedlo ke kompletnímu pochopení děje. Osobně bych to viděl tak na 3 až 4 promítání a důkladné psaní poznámek a kreslení časových stop. Nicméně, na konci článku jedno vizuální schéma prolínajících časů vidíte, už máte představu?

Otázkou tak zůstává, nakolik tento propracovaný film uspěje u široké veřejnosti. Kolik návštěvníků kin odejde nadšených a pro kolik diváků bude tento film příliš intelektuálním soustem.