Papežův vymítač recenze

Žijte dobrý počestný život. I kdybyste nešli do nebe, může jednou vaši postavu hrát Russell Crowe. Gabriel Amorth byl hlavním vatikánským exorcistou a tato hororová novinka je inspirována jeho skutečnými zápisky. Těžko říct, jestli byl i skutečný Gaby takovým frajerem, který nešetří vtípky, přepravuje se na Ferrari skůtru a často místo nádobky se svěcenou vodou sáhne po placatce s whiskey.

No a co tu vlastně máme? Typicky milionkrát ohraný případ posednutí. Jenže zde je aspoň celý příběh "našroubovaný" na reálné historické události, a i v případě zla tu najdeme odkazy na "skutečné" postavy z křesťanské mytologie a démonologie. V tomto snímku (příznačně) díkybohu nepoužili obvyklé klišé: "Posedl ho sám Ďábel!". Jako by snad pán všeho zla neměl na práci nic jiného než lézt děckám do těla, otáčet kříže a praskat žárovky silou vůle.

Osobně mě zajímá náboženská tématika a mám slabost pro originální příběhy, tudíž jsem si v tomto ohledu přišel na své. Většina postav hraje tak, že by si za to peklo možná i zasloužili. Ale Russell to táhne jak Ježíš všechny lidské hříchy. Plus teda dobře mu sekundují Daniel Zovatto se svojí kalhotkovou slabostí (nechte se překvapit ve filmu) a Franco Nero jako papež taky ujde. Začátek je strašidelný hlavně tím, že příběh tak nějak skáče z místa na místo a vy začínáte chápat, proč je chaos je jedním z hlavních nástrojů zla.

Nicméně po třetině se dějová linka dostává na tu správnou kolej (jestli do nebe nebo do pekla nechám na uvážení každého). A hlavně, není tam vata! Není tam tisíckrát pohled na stín, odraz v zrcadle a rozmazané čmouhy, které obvykle mají rozuzlení takové, že když se hlavní záporák objeví v "plné kráse", máte pocit, že posednutý byl scénárista i maskéři. Tady se prostě jde hned do akce a vynechali obvyklé pozorování pohybující se peřiny (jakože "budování atmosféry") a dvouhodinové čekání na osudovou noc s bouřkou a deštěm, kdy si to dobro se zlem konečně rozdá. (Ač samozřejmě při závěrečné bitvě také není mírně oblačno s lehkým jihovýchodním větrem.)

Nečekejte něco, z čeho si úplně sednete na zadek, ale pokud máte rádi duely kněžích s vykroucenými posednutými těly nevinných bezvěrců, zklamaní nebudete. Nezpůsobuje to sice extra hrůzu, po které byste se běželi naučit Otčenáš v latině, jen tak pro sichr. Ale na druhou stranu se zde vyhnuli desetiminutovému budování nájezdu na trapnou lekačku (stejně se pod tu postel podívá!), po které si vysypete popcorn i když ji čekáte. Je to celkem originální horor, který bych zařadil k tomu lepšímu, co filmová scéna nabízí. Obzvlášť v konkurenci hororů poslední doby bych toto zařadil vysoko. Konec nabírá na obrátkách a dočkáme se i nějakého toho vizuálního požitku, abychom se jen netěšili z charismatu a legračního přízvuku "Gladiátora". Hororová jednohubka, nemusíte přemýšlet, "odsýpá to", je to zábavné, příběh super, ale víc než jednou si to určitě nepustíte.

ČSFD: 70 %, za mě 71 %