O motivaci na příkladu Conora McGregora

Conor McGregor je stále nejvýraznější tváří MMA a to i přesto, že zápasí zřídka a několik posledních duelů prohrál. Příběh Conora mě vždy velmi zajímal a proto čerpám z několika zdrojů. Viděl jsem dokument o jeho osobě, četl jsem knížku od Kavanagha, jeho trenéra, který měl asi největší zásluhu na tom, kam to McGregor dotáhl. V knize třeba líčí, jak málem zmeškali let, protože si Conor musel vyzvednout podporu v nezaměstnanosti, čítající v přepočtu několik tisíc korun. Ono o peníze šlo vždycky. Ve svém autobiografickém dokumentu hovoří sám Conor o hlavní motivaci vydělat peníze. A skrze bojování mu to bylo umožněno. Neměl nic a tvrdá dřina mu dala vše, po čem snil.

Posuňme se do současnosti. Conor má vše, na co si pomyslí. Kromě celosvětové slávy jako bojovník, se stal i úspěšným byznysmenem. Vlastní whisky i oděvní značka mu zaručují, že svůj život může dožít se stejnou životní úrovní. A pohled na jeho sociální sítě dokazuje, že je to sakra vysoká úroveň. Drahé sporťáky, luxusní obleky, jedinečné hodinky a další vymoženosti luxusu. Conor měl vždycky styl, o tom žádná. Velkou událostí bylo pro Conora pořízení vlastní jachty, což je takovým ujištěním, že "na to opravdu máte". Otázkou zůstává, jak v takové pozici toužíte propotit tři rashguardy v "obyčejné" tělocvičně? Ve volbě, trávit čas na jachtě nebo na tatami, by většina lidí neváhala ani vteřinu.

Motivace je tím, co člověka žene kupředu. Když nastupujete jako chudý člověk, který nemá nic a máte šanci změnit svůj život, je to pořádný "drive". Nejdete "jenom" bojovat, jdete si tvořit lepší budoucnost. To je podle mě jednou z trojice ingrediencí Conorova raketového úspěchu - obrovská motivace, ještě větší dřina a pak troška toho talentu. Ale dnes je situace odlišná. Výhra nebo prohra, McGregorův život se tím nijak nezmění. Již se zapsal do historie jako pravděpodobně nejvýraznější osobnost MMA scény a každý zápas mu zaručuje tučnou výplatu. A i bez boje peníze přitékají všemi směry.

Luxusní život je plný komfortu a ten je opakem růstu. Viděli jsme již tři prohry Conora za sebou. Nebudu říkat, že jsem to čekal, protože nečekal. Ale když si to tak vezmete, není se čemu divit. Mistry dělají nekonečné hodiny praxe a McGregor je poslední dobou mnohem více "v důchodu" než v tréninku. Možná právě pád, v podobě porážky od Dustina Poiriera, může být impulsem, který donutí Conora vzpomenout na "staré časy" a dokázat v sobě zase zažehnout oheň. Conor se stal tím, po čem toužil. Boháčem, podnikatelem, otcem rodiny. Do jaké míry je zde ještě touha být nejlepším bojovníkem můžeme spekulovat. Osobně si myslím, že v UFC a obecně v MMA je pořád velká spousta lidí, kteří v životě nejsou tam, kde by měli být a tento nedostatek je žene kupředu. Jejich touha být nejlepším bojovníkem je výše než touha vlastnit loď. A pokud Conor nehodlá pověsit rukavice na hřebík, tito lidé mu budou velkou překážkou.