Negativní meditace s tématem Memento Mori

Denně máme až 50 000 myšlenek, spousta různých náboženství a duchovních směrů nás nabádá, abychom se snažili co největší část z nich držet v pozitivní rovině. Najdeme však ale i přístupy, které používají přesný opak, a to až ultimátně fatální motivy. "Memento Mori", neboli "Pamatuj na smrt" je latinský citát hojně používaný stoiky, který zdůrazňuje nepříjemnou pravdu smrtelnosti každého z nás a z toho plynoucího uvědomění, že každý moment má svou hodnotu. Zdůrazňuje důležitost volby, jak chceme svůj čas trávit. Tyto morbidní úvahy tak mají v podstatě pozitivní nádech, kdy nás motivují k tomu, abychom nezabíjeli náš čas úvahami o chybách minulosti, ani katastrofickými představami o budoucnosti. Podstatná je přítomnost.

Druhým významným faktorem pojícím se s nevyhnutelnou smrtí je strach. Bývalý příslušník elitních vojenských jednotek Navy Seals Brett Glesson ve své knize "Embrace The Suck" cituje báseň původních amerických válečných kmenů nazvanou "Píseň Smrti". Zdůrazňuje především poslední odstavec, který zní: "Až nadejde Tvůj čas smrti, nebuď jako ti, jejichž srdce jsou naplněna strachem, před Smrtí padnou na kolena, vzlykají a žadoní o trochu více času, aby mohli žít znovu a hlavně jinak." Opět jsme u smysluplného naplnění našeho času. A překonání strachu.

Není překvapením, že témata strachu a smrti byla vždy v minulosti nejvíce podstatná pro ty, kteří jí byli nejblíže. Tudíž podobné motivy najdeme především mezi národy a kulturami, kteří měli silného bojového ducha. Další elitní voják Thom Shea, který zažil řadu bojového nasazení, především v Iráku a Afganistánu, ve své knize "Nezlomný" popisuje situace, kdy si na misích jako mantru opakoval slova své manželky: "Nesmíš se bát Thome, strach Tě oslabuje." a toto nastavení a víra mu dovolovalo vstoupit do určitého až nadpřirozeného stavu, kdy se čas zpomalil, vše najednou bylo jasné, jeho tělo fungovalo spontánně a naprosto přesně tak, aby se vyhnul smrtícím nástrahám. Vztah Thoma a jeho manželky byl hodně inspirovaný legendárními spartskými bojovníky.

Tato antická militantní kultura s pevně danými rolemi totiž neodpírala odvahu ani ženám. Naopak byla u žen velmi oslavována, i když v jiné podobě než u mužů. Vojenský výcvik a cesta za slávou v bitvě, často známá pod: "Vrať se se štítem nebo na štítu." byla vyhrazena pouze pro muže. Ale i ženy bojovaly své bitvy a kromě klasických ženských břemen jako porod nebo výchova dětí to byly právě ženy, které pozorovaly odcházet své syny, bratry i manžely do bitvy s vědomím, že někteří z nich se již nevrátí. Musely prokázat odvahu přijmout tento nevyhnutelný osud, nezhroutit se a dál plnit svou roli ve společnosti. Vědomé ztráty milovaných, ještě v pozici, kdy musely jen netečně čekat a doufat, že tyto oběti přinesou budoucí mír a budou určitým "vyšším dobrem" pro tehdejší společnost.

Ale zpátky ještě k mužům. V rámci boje je překonání strachu určitým mýtickým klíčem k vítězství. Feudální samurajové hledali stav meditace v pohybu, čisté mysli beze strachu a rozptýlení, naprosté odevzdání boji a připravenost zemřít. Tento stav jim pak přinášel paradoxní výsledek, zvítězit a nezemřít. Nemusíme úplně zabrousit do ezoterie proto, abychom si potvrdili, že samurajové, kteří provedli desetitisíce cvičných úderů a všechny techniky měli "pod kůží", využívali čisté mysli k možnosti bojovat reflexivně a překonávat tak limity vědomé mysli. Tento fakt je známý a každý instruktor bojových umění nebo sebeobrany vám potvrdí, že technika, kterou nedokážeme udělat "automaticky", jakoby nebyla. Bruce Lee řekl: "Nebojím se soupeře, který udělat tisíc technik jednou, ale toho, který udělat jednu techniku tisíckrát."

Docela dlouhé úvahy na téma strachu a smrti, i když smrt jako taková není lidem úplně jasná. Alespoň ne v její (ne)konečnosti. Na to právě odkazuje jiný latinský citát, který můžete vidět na obrázku. "In Morte Ultima Veritas." – "Ve smrti leží skutečná pravda". Vyjadřuje tak, že nikdo živý nezná okamžik "poté". Co bude nebo nebude se nedozví nikdo, jehož čas se nenaplnil. Ultimátní spravedlnost. A právě stoikové věřili, že s naplněním našeho osudu/času přichází i procitnutí a odhalení. Ale doufejme, že si všichni na toto procitnutí počkáme co nejdéle. Nechť všichni používají negativní vizualizace jen k uvědomění, jak je čas cenný a že každý den má stát za to.