Motivace versus disciplína

Dnes jsem si "odškrtnul" trénink číslo 904 (zaznamenáváno od poloviny roku 2018). Když si udělám takové menší mentální shrnutí, tak bych řekl, že tak 200 tréninků bylo naprosto skvělých. Dny, kdy jsem letěl do fitka nebo tělocvičny nadšený a opravdu jsem si to užil. Přibližně 500 tréninků mě bavilo, ale žádná extra hitparáda. A pak je tu minimálně 200 případů, kdy jsem jsem se musel vyloženě "dokopat", abych v mé appce nezkazil fešný graf. Odjel jsem trénink, ale byl to boj. Byl jsem motivovaný? Ne.

Motivace je shit. Obrazně řečeno poslední kus světlice. Prudce a výrazně zahoří, ale pak zhasne. Občas dokáže pomoct když je krize, ale neudrží hořet oheň. Platí to ve všem. Pár návštěv fitka, pár telefonátů klientům, pár rozhovorů ve vztahu. Třikrát jsem byl ve fitku, proč už nemám sixpack? Pětkrát jsem zavolal klientovi, jaktože už nemám super deal? Dvakrát jsem si promluvil s přítelkyní, proč nemáme dokonalý vztah? Jedno, dvě, deset opakování je málo. Naši budoucnost tvoří denní činnosti, návyky, věci, které pravidelně a hlavně dlouhodobě opakujeme.

Konzistence a disciplína jsou ta kouzelná zaklínadla. Schopnost dělat to, co je potřeba udělat, bez ohledu na to, jaké je naše emoční rozpoložení. Rozhodnutí, že to, co chceme teď, je méně podstatné než náš dlouhodobý cíl. Je pro mě důležitější být zdravý, silný a jakš takž vypadat nebo to, že dneska by byl super den ležet na gauči a vidět 350 Reels videí na Instagramu? Momentální instantní potěšení je potřeba vyměnit za dlouhodobý smysl. Moderní technologie v podobě zobrazené aplikace nám to krásně ilustrují. Potřebuji 14 dní na 100 %? Ne, potřebuji dlouhodobě nepadnout pod 80 %.

V knize Atomové návyky hovoří James Clear o důležitosti naší identity. Zde existuje zajímavý rozbor slova identita v pozdní latině, kde můžeme zaznamenat spojení slov "essentitas", tedy "být" a "identitem" - "opakovaně". Ve volném překladu je tedy identita "opakované bytí". Opakovaně jdu cvičit, mám důkaz toho, že jsem sportovec. Opakovaně čtu, moje identita je čtenář. Co říkáme je druhořadé. Když řeknu: "Nejsem kuřák" a u tohoto vyjádření si budu připalovat cigáro, asi mi to úplně nebudete věřit, že jo? Naše činy nás vždy prozradí. Naše činy nás definují.

Budování identity je cestou ke splnění jakéhokoliv cíle. Opakování činností, které tato identita vyžaduje, jsou stavební kameny. Vaše disciplína a konzistence jsou výkonný tým, který kameny mění na stabilní zeď. Sportovec sportuje, prodejce prodává, partner komunikuje, cestovatel cestuje, atd.
Nepotřebuješ Jolandu ani volat do Volejte věštce!, pokud chceš nahlédnout do budoucnosti, vezmi si na týden k ruce zápisník a zkus sledovat, co denně děláš. Jak jednáš, jak přemýšlíš, co opakuješ, co odkládáš, čemu se vyhýbáš. Jaké lidi máš kolem sebe? Jak přemýšlíš? Čemu věnuješ pozornost? Které činnosti jsou "sněhová koule", která na sebe nabaluje více a více? Existuje jeden skvělý citát, který si často připomínám: "Jsi to, co děláš. Ne to, co jsi řekl, že uděláš."

I to věčně nedostižné trvalé štěstí je produktem návyků, konzistence a disciplíny, ale o tom zase někdy příště...