Hranice lásky (nekorektní) recenze

Hanča s Péťou jsou spolu 5 let a asi jedinou zálibu, kterou ve společném vztahu mají, je strkání si telefonů (naštěstí jen) do obličeje a natáčení vzájemných zpovědí plných mega-klišé. Jako moderní pár však narazí na téma polyamorie (starší ročníky možná budou znát archaický výraz zvaný "k*rvení se") a Hana se začne svěřovat, že v její hlavě často běží představa, jak ji neznámý číšník ojede u zdi a pak zmizí pryč.

I Péťa se svěří se svými fantaziemi a společně dojdou k nepřekvapivému závěru, že v jejich fantaziích figurují různí cizí lidé, jen ne oni dva. No, takové klasické radostné zjištění ve šťastném pětiletém vztahu. S myšlenkou polyamorie koketují více a více, až se dostanou k prvním zkušenostem. Hanička je temperamentní zrzka, veselá v rozkroku a se zálibou ve zkušených nabíječích. Péťa je typický trouba, který zapírá sám sebe, vše odkýve a jeho charisma je podobně řídké jako jeho bradka.

Když se teda rozhodnou svůj vztah "otevřít", na zrzku se stojí fronta, ale Petr je rád, že si může štrejchnout se starou ruskou maminou. A to si ještě u toho venčí ptáka manžel. Té rusky, ne Petra. Hanče není ani volnost dost volná a začne porušovat i jedno z mála pravidel nepíchat opakovaně stejné frajery. Když k tomu přibude vyprávění, jak měla Helča první squirt s cizím alfa samcem, začíná být tato svoboda pro Petra trošku víc dusivá. Dokáže si dupnout? Je ještě čas zatáhnout za záchrannou brzdu? Nebo je na čase udělat naopak krok kupředu a obohatit svůj vztah o další lidi?

A teď něco málo k formě. Záběry na telefon mají působit autenticky, což docela funguje, ale stejně je to hrozné. Hlavní pochvala patří hercům, protože opravdu jsem věřil, že sleduju rozhoďnožku a úplného debila. Ve filmu nehraje žádné hudba, soundtrack prostě nula, což působí vlastně efektně, protože v mnoha scénách a přítomném tichu je vám trapně za hlavní postavy. Téma je zajímavé, ale nemusíte být raketový inženýr, abyste poznali, kam to směřuje.

ČSFD: 66 %. Za mě tak 58 %