Duna 2021, vizuální sci-fi veledílo

Jak strčit všechny Hvězdné války do kapsy během dvou hodin? Duna není prvním zpracováním stejnojmenného knižního románu z roku 1965 od Franka Herberta. Příběh o pouštní planetě Arrakis poprvé ožil na plátnech už v roce 1984 a v té době se jednalo o jeden z nejnákladnějších filmů své doby. Ač se jednalo o futuristické dílo plné slavných herců v originálních kostýmech, komerční úspěch se nedostavil. Postupem času se tak původní Duna stala spíše kultovním filmem mezi sci-fi nadšenci, než že by ji potkal nějaký mainstreamový úspěch. Jak se s tím popere verze roku 2021?

Ač existenci knihy i filmu Duna mám v povědomí, nenazval bych se zrovna sci-fi nadšencem a pokud jste na tom podobně, je dobré si říct, o čem vlastně Duna je. Cituji filmové databáze: "Kultovní sci-fi dílo vypráví o mocenských bojích uvnitř galaktického Impéria, v nichž jde o ovládnutí planety Arrakis: zdroje vzácného koření - melanže, jež poskytuje zvláštní psychické schopnosti, které umožňují cestování vesmírem." Příběh je ve filmu zjednodušený tak, aby i naprosto nový divák "byl v obraze", ale zároveň nedocházelo k významným odchylkám od knižní předlohy. Dvouhodinový snímek sleduje první část knižní předlohy, a tak se můžeme těšit na další pokračování. Nebudeme si nalhávat, že tahle věc se pyšní nějakou dokonalou zápletkou nebo nečekanými zvraty. Zde je to o něčem jiném.

Tohle prostě musíte VIDĚT! Vizuální stránka je to, co posouvá Dunu na úplně jiný level. Pokud jste teď pomysleli na to, že byste Dunu někde "sosnuli" a dali si to doma na TV, okamžitě zapomeňte na tu kacířskou myšlenku. Zde platí "Čím větší, tím lepší!". Duna roku 2021 patří do kina, na obrovské plátno s našlapanou reprosoustavou. A zvukovou aparaturu nezmiňuji náhodou, protože soundtrack si vzal do parády sám Hans Zimmer a nutno zmínit, že kvůli tomuhle dílu odmítnul i spolupráci na Tenetu Christiana Nolana.

Rok 10XXX plný futuristických vesmírných lodí krásně kontrastuje s tradicemi rodových linií a šermířské jsou už jen třešničkou na dortu. V rámci zbraní se kromě klasického "chladného ostří" setkáme i s takovými klenoty jako je meč vyrobený ze zubu obrovského pouštního červa. Když jsem sledoval záběry na nekonečné pouště, říkal jsem si: "Tohle nemůže být digitál!". A měl jsem pravdu. Režisér Denis Villeneuve prohlásil: "Čelisti se také nenatáčely v bazénu," a díky tomuto postoji sledujeme film točený v působivých exteriérech s minimálním použitím zeleného plátna.

Samostatnou kapitolu pak zastávají kostýmy, které už u původní Duny zaujaly. Zde se tvůrci inspirovali právě původním filmovým zpracováním, případně se snažili maximálně následovat popisy z knižní předlohy. A povedlo se to na jedničku. Odborníci z módních kruhů jsou ohromeni outfity, které postavy oblékají, a to, ať už se jedná o tradiční blazery, kabáty nebo bojové obleky určené pro přežití v poušti.

Návštěva kina je podle mě v tomto případě určitou povinností pro to, aby si člověk mohl vychutnat to, co nová Duna skutečně nabízí. Bez urážky všech fandů "komiksovek", když si nového Venoma pustíte na větší televizi, příliš se neochudíte o zážitek, ale tyhle záběry na Arrakis prostě chcete vidět na velkém plátně. Není překvapením, že chvíli po uvedení, zpožděném o rok kvůli pandemii, se Duna pyšní velmi slušným hodnocením 85 % na ČSFD. Za mě osobně se jedná o jeden z vizuálně nejpůsobivějších filmů, co jsem kdy viděl a návštěva kina, po uvedení pokračování, je pro mě samozřejmostí.